Monča Kašparová – Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Tamča Faberová –  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

V čem vám mohou poradit a pomoci
- s vypracováním výsadbového plánu (jak, kam, kdy a jaké druhy správně sázet)
- jak a kdy o stromy následně pečovat
- odkud vzít sazenice
- poskytnout informace o jednotlivých dřevinách
- s jakými finančními a časovými náklady je třeba počítat
- dozvědět se něco o škůdcích, chorobách a případných opatřeních
- s právní ochranou lesa a stromů rostoucích mimo les, s legislativou kácení

Více o našich odbornících

Monča
Vystudovala Ochranu životního prostředí (DiS.) Vyšší odbornou školu v Chrudimi
Aplikovaná ekologie (bakalář), Českou zemědělskou univerzitu v Praze – Fakulta lesnická a environmentální.

„Vždy jsem toužila spatřit velkou velrybu. Pohladit si ji a popřát šťastnou plavbu, čistý širý oceán, bohaté loviště plné zdravých ryb a mír. Bohužel v Čechách oceán ani moře s takovými tvory nemáme, a tak mi nezbývá než cestovat....... Na to správný čas přijde.
Někdy nemůžeme mít vše hned a teď. Často to stojí hodně čilé práce a trpělivosti. Trpělivosti především. A tak se mi přihodilo, že jsem podobné velikány, jakými jsou velryby, objevila i tu, v Čechách. Zdánlivě se nehýbou, nezpívají, jejich oceánem je půda a zároveň vzduch. Potravou jsou sluneční paprsky putující na sta tisíce kilometrů vesmírem, poté o něco blíže to jsou drobné částečky (biogenní prvky), které čerpají ze země. A těmi velikány jsou stromy.“

Tamča
Vystudovala obor Management zahradních a krajinných úprav na Mendelově univerzitě v Brně. K stromům a rostlinám vůbec má blízko a snaží se o nich vědět co nejvíc, baví ji stromy sázet a pozorovat a také být s nimi.

„Když mi bylo 12, zasadila jsem do květináče žalud a on neváhal a vyklíčil. Pak jsem ho několikrát přesazovala a měřila jeho výšku a zapisovala na papír, později jsem ho posadila na zahradu. Teď je mu devět, a jeho výšku už neměřím (protože má dobře nad tři metry a nedosáhnu na vršek), ale občas mu změřím průměr kmene a zapíšu to do toho starého papíru, ať se mám za pár let čemu divit. V létě pod ním máme stůl a lavičky. Je to můj dub.“

Pavel
„Jestliže se človíček vydá ven a sází strom, měl by vážit: „Proč vůbec a zda právě tady?“
Tedy chtěl jsem jen poněkud zpochybnit rčení „Co je osázené, to je nakonec pěkné“.

„Někdy může být líp nesázet a jen se dívat: jak to pěkně roste, voní, hraje barvami kvítí a bzučí. I bez našich okrašlovacích počinů. Někdy je vyprahlý úhor v krajině, posetý jen suchými stvoly a šípky vítanějším biotopem, jak tisíce nově vysazených stromů… Rád bych, abychom se tohle snažili rozpoznávat. Vnímat okolí, když se o něm rozhoduji.
Je to nejméně tak důležité, jak vysadit stromy. Možná podstatně důležitější.“